CHKO Moravský kras

Moravský kras je nejvýznamnější krasová oblast v České republice. Je vymezen vápencovou oblastí, která začíná na sv okraji Brna a sahá až k městu Sloupu. Ráz krajiny je dán krasovými plošinami s množstvím závrtů, oddělenými hlubokými kaňonovitými žleby. Podél severní a východní hranice je situována řada ponorů, odvádějící vody z nekrasové části Drahanské vrchoviny do jeskynních systémů. Nejdelší jeskynní systém byl na počest amatérských speleologů nazván jeskyní Amatérskou. Svými téměř 33 km je nejrozsáhlejším jeskynním systémem v České republice. Na území Moravského krasu je evidováno téměř 1 000 jeskyní. V mnoha z nich jsou zachovány doklady dávno zmizelého života i vývoje lidské společnosti.

Josefovské údolí

Překrásné zčásti krasové údolí Moravského krasu. Je výjiměčné tím, že se zde zachoval povětšinou původní lesní porost (buky, jedle, tisy) s bohatým bylinným patrem. Údolí bylo vyhledáváno již v dobách pravěkých, o čem vypovídá množství archeologických nálezů. Nachází se zde mnoho zajímavých turistických cílů, jako je známá Byčí skála, dvě volně veřejnosti přístupné jeskynní bludiště Jáchymka a Kostelík, vývěry Jedovnického a Křtinského potoka, naučná stezka vedoucí z Adamova k Byčí skále. Zajímavostí je národní kulturní památka huť Františka s muzeem. Na okolních stráních můžete navštívit například Alexandrovu rozhlednu, Malou Macochu, Nový hrad nebo Máchův památník. Protože v této oblasti není žádné větší parkoviště (parkoviště u vývěrů bylo zrušeno, prostor u Byčí skály je vždy obsazen, omezená možnost parkování je i u huti Františka), doporučuji použít veřejnou dopravu (vlak Adamov, bus Adamov-Křtiny) nebo si o trošku prodloužit váš výlet.

Býčí skála

Bývalá vývěrová jeskyně podzemního Jedovnického potoka. Vstup do jeskyně je v dolní části vysoké vápencové skály (horolezecké terény). Ve východní stěně je ve skále obrovské okno, ústící na povrch v podobě otevřeného závrtu. Dříve byla jeskyně známa do vzdálenosti 450 m, kde byla ukončena jezírkem Šenkova sifonu. Po pomoci výkonných čerpadel byl v roce 1920 sifon vypumpován a objevena tzv. Nová Býčí skála. Jako ve většině velkých jeskyní v Moravském krasu tak i zde byla Němci zřízena továrna na výrobu zbraní (podle jiných informací sklad olejů) a jeskyně tak byla zčásti zničena. V roce 1945 byla objevena průtoková Barova jeskyně. Za spolupráce speleopotápěčů byla v roce 1984 ražena štola od Nové Býčí skály k tzv. Prolomené skále. Sifon pod prolomenou skálou byl překonán potápěči 30. prosince 1984. Podplaváním 110 m dlouhého sifonu (Podplavená skála) byl objeven Srbský sifon, po jehož průniku v roce 1985 se dospělo prostor Velikonočních jeskyň, které jsou součástí Rudického propadání. Došlo tak ke spojení obou jeskyních systémů. Celková délka chodeb jeskynní soustavy Býčí skála-Rudické propadání je 13 km. Součástí Býčí skály je ještě Sobolova (Barová) jeskyně a vývěry Jedovnického potoka. Do jeskyně není povolen vstup veřejnosti, vstup je zatarasen nevzhlednými železnými vraty. Oblast je chráněna jako NPP.

Archeologické náleziště

První doložený výzkum jeskyně provedl brněnský lékař J. F. Hertod již v roce 1669, známý to badatel ze Sloupa. V roce 1804 to byl K. K. André a v letech 1867-1873 pátral v prostorách předsíně Jindřich Wankel. Objevy svědčily o osídlení od 100 000-10 000 let př. n. l. Ve starší době kamenné to bylil lovci medvědů, později lovci mamutů a naposled lovci sobů. Největší objev (haltštatský pohřeb) však pocházel ze starší do by želelezné. Bratři Felklové (!!) náhodně našli v jeskyni bronzovou sošku býčka, kterou předali Wankelovi. Ten je někdy považován za nálezce. Wankel obnovil v jeskyni archeologický průzkum, v prostoru Předsíně byla ze dna odstraněna vrstva naplaveného písku. Odkryly se rovnoměrně rozmístěné kameny a vrstva dřevěného uhlí smíchaného s hlínou. K severní straně žároviště přiléhala dvě žároviště. V menším z nich se ukrývalo zuhelnatělé obilí, dvě železné sekery a střepy velkých nádob. V druhé zvířecí kosti, bronzový plech, železné části vozu, pozůstatky nějakého jedince, hlavy kol obložené bronzem a střepy nádob. Na okraji žárovišť se nalezli zuhelnatěné kusy vlněné látky, stočená příze, spirálové kruhy, bronzové náramky, zuhelnatěné obiloviny, skleněné a jyntarové perly, hliněné přesleny, bronzové nádoby, kruhy a pásy železa. V okolí leželo 40 různě poházených ženských koster; některým chyběla hlava, jiným zase ruce nebo nohy. Mezi nimi množství zuhelnatěnlého obilí, jantarové perly, skleněných a bronzových ozdob, zlatých náramků, prstenů a spon. Naproti při jížní straně byla země vydlážděna kamennými deskami. na tom byla hromada kostí a kostra muže s vepřem. O kousek dál stáli různé nádoby naplněné obilím, prosem, a masem, v jedné z nich byla lidská lebka. Uprostřed u ohniště stál malý oltář složený ze dvou desek, na kterých ležela třetí. Na desce ležely dvě useknuté ženské ruce ozdobené sponami a prstenami a polovina lebky. V pozadí Předsíně byla kovárna železa a bronzu, nalezla se zde kovadlina, kladiva, dláta, kleště, struska, nože, klíny, desky a tyče a licí formy. Dohromady se našlo tisíce předmětů z bronzu, železa, skla a jiných materiálů. Vše představovalo pohřeb náčelníka, kterého do hrobu následovaly ženy, čeleď a koně.

Moje návštěva jeskyně

ZO-ČSS 6-01 ve spolupráci s Modrou pyramidou KB a Správou CHKO Moravský kras o květnových a červnových víkendech roku 2002 výjimečně otevřeli veřejnosti jeskyni Býčí skála. Tato jeskyně není běžně přístupná. Pouze pro tuto akci bylo v jeskyni instalováno elektrické osvětlení. Já jsem využil možnosti navštívit tuto jeskyni hned první možný víkend. Jeskyně sice nemá téměř žádnou krápníkovou výzdobu, ale dostanete se do mnoha tajemných a historií opředených míst. Například v obrovském vstupním dómu se konal v době železné krvavý pohřeb náčelníka a byla tu také nalezena známá soška bronzového býčka. Za druhé světové války byla tato prostora celé vybetonována a přeměněna na podzemní továrnu. V dalších částech jeskyně si můžete všimnout několika historických nápisů a desek od objevitelů a významných návštěvníků jeskyně. Mně se však nejvíce líbila Nová Býčí skála, obrovská jeskynní prostora protékaná aktivním tokem Jedovnického potoka.
V jeskyni je stálá teplota 8°C, délka prohlídkové trasy byla 650m tam a pak stejnou cestou zpět. Vstupné bylo dobrovolné, ale hned pod tímto slovem stálo o hodně větší doporučené vstupné 30Kč.

Kostelík

Jeskyně, jejíž návštěvu vám osobně doporučuji. Prochází jí modře značená cesta od Byčí skály, která je odtud vzdálena necelého půl kilometru. Jeskyni tvoří tunel, který proráží vápencovou skálu v délce 31 metrů. Ze směru od Křtin vedou do jeskyně dva vchody, oddělené pilířem, třetí vchod se nachází se směru od Byčí skály. Všechny tři chodby, které jsou velmi vysoké (až 8m), se spojují v obrovské prostoře podobné kapli s velmi vysokým stropem, v němž je umístěno okno, kterým sem shora také vniká denní světlo. Z hlavní síně v jednom z rohů jeskyně směrem k údolí začíná chodba velmi malých rozměrů, tzv. plazivka. Jestli jste ohební a úzcí, dostanete se plazením ke křižovatce, kde jedna chodba ústí na skálu (nedoporučuji, nejde to ven ani zpět!), druhá se vrací do jeskyně Kostelík a třetí ústí v podobě vysoké úzké pukliny na povrch ve směru na Byčí skálu. Prosím, nenechávejte v jeskyni odpadky, nenocujte zde a už vůbec zde nerozdělávejte oheň. Důsledek lidské činnosti tuto jeskyni zčernalými stěnami poznamenal již dost. V okolí Kostelíka se nachází několik menších osamocených věží, tzv. hřebenáčů. Modrá značená cesta pokračuje Křtinským údolím do Křtin.

Huť Františka

Někdy se můžete setkat i s názvem Stará huť. Nachází se při silnici Adamov-Olomučany(Křtiny), u osady Josefov. Dříve na jejím místě od 14. století stávali skelné hutě, které využívali na palivo bohaté zdejší lesy. V souvislosti s těžbou železné rudy v Rudici byla v roce 1748 založena vysoká pec na tavení železa. Palivem bylo dřevěné uhlí, které se získávalo pálením dřeva v milířích. Provoz hutě byl ukončen v roce 1877. Huť Františka je nejstarší dochovanou hutí ve střední Evropě. Dominantní stavbou je zde zachovaná dřevouhelná železářská pec o výšce 10 metrů se základnou o rozměrech 12x12 metrů. Spolu s budovou modelárny z počátku 19. století, hutním hostincem Švýcárnou a několika dalšími stavbami byla v roce 1971 vyhlášena jako první technickou rezervací v tehdejším Československu. Součástí areálu jsou ještě dvě obnovené pece a areál pokusné tavby železa v tzv. domácích pecích. Areál je volně přístupný a průchozí, v bývalé budově modelárny je umístěno muzeum železářství. Přízemí muzea je věnováno počátkům metalurgie železa, v první poschodí je zaměřeno na vysoké hutě budované v této oblasti od 17. století. Vše je pod správou Technického muzea v Brně. Informace o otevírací době a cenách vstupného zde. V budově bývalého hutního hostince najdete dnes útulný penzion a restauraci.

Jáchymka

Jeskyní bludiště Jáchymka se nachází v levé údolní stráni Josefovského údolí, kousek za osadou Josefov ve směru na Adamov. Jeskyně je dobře viditelná ze silnice, nápadné je především její velké elipsovité okno. Jeskyně je tvořena hlavní, 23m dlouhou chodbou, kterou prochází modře značená turistická trasa a naučná stezka z Adamova k Byčí skále. Hned za vchodem do jeskyně ve směru od Adamova odbočuje vlevo chodba do vlastního nitra tohoto bludiště. Jedná se o První dóm, kde je už díky malému vchodu úplná tma. Zde se ve stropní části po pravé ruce nalézají chodbičky ústící do Západního dómu. Přímá cesta po chvilce končí a tak zbývá jediná, levá odbočka. Po několika metrech stoupání se ocitáme na konci široké pukliny, která proráží hlavní chodbu, nad kterou se nacházíme. Puklina ústí až na povrch a díky tomu je zde šero. Chodba se však u pukliny stáčí, následuje 1m vysoký skalní stupeň a hned obrovský a denním světlem celý osvětlený Velký dóm. Je to vnitřek elipsoviého okna, který je tak dobře viditelný ze silnice. Strop dómu je klenutý. Od údolí dóm odděluje hluboká propast, do níž lze za velké opatrnosti slézt, ale pouze ve směru od údolí.
Jeskyně byla v minulých geologických dobách nejpíše řečištěm Křtinského potoka. Obdobně jako v jeskyních v Křtinském údolí, ale již v osmnáctém století, zde došlo k těžení na fosfor velmi bohatých půd. Dříve se podle Wankela dalo touto jeskyní jen plazmo prodírat a do jeskyně byl přístup možný jenom lezením na skále. Vlivem činnosti člověka tak došlo k vyvážení materiálu, který se používal jako výborné hnojivo. Jeskyní chodby se tak podtupně zbavovaly náplavů a rozšiřovaly až do dnešní podoby. Nepotřebný materiál byl ukládán před jeskyni, až vytvořil strmý kopec a tak snadnější přístup k jeskyni. V době těžby se ještě neprováděli archeologické výzkumy a tak mnoho možných objevů bylo zničeno. Staré kosti byly vyhazovány na hromadu před jeskyní, kde se našlo mnoho lidských a zvířecích kostí. Náhodou byly zachráněny kosti nějaké šelmy, z kterých se zjistilo, že jde o druh velmi vzácného vlka.

Vývěry vod v Josefovském údolí

Vývěry Jedovnických vod

Systém třech vývěrů Jedovnického potoka, který se po 5km podzemním toku od Rudického propadání dostává opět do povrchového koryta. Tyto vyvěračky se nacházejí 200m od Býčí skály na západ. Původně zde byl aktivní pouze jeden vývěr, který dnes naleznete u panelu NS Josefovské údolí. Zbylé dva byly otevřeny náhodou v lomu, který s vyvěračkou bezprostředně souvisí.

Olomučanský vývěr

Silný pramen z neznámých jeskynních prostor je od vývěrů jedovnického potoka vzdálen 300m západním směrem. V roce 1928-1929 byl vývěr upraven jako zdrojnice pitné vody pro Adamov.

Vývěr naproti Jáchymce

Nachází se nedaleko jeskyně Jáchymka na druhé straně údolí pod vápencovou skálou, která částečně zasahuje do silnice. Je vzdálen asi 400m západně od Josefova. Potůček vyvěrá pod silnicí, v létě je možnost místo poznat podle bujnější vegetace.

Vývěr u Švýcárny

Poslední vývěr v Josefovském údolí se nachází naproti Staré huti, nedaleko od Švýcárny. Vyvěrá z vápencové stráně, která je od zbytku vápencového Josefovského údolí již oddělena brněnskou vyvřelinou. Původně potok vyvěral z malé jeskyně, kterou dal majitel majitel blízkého domku upravit na sklep. Voda ústí na povrch železnou trubkou, která vrhá vždy čistou a studenou vodu. Tento pramen je upraven na studánku Ferdy Mravence. Nedaleko na druhé straně mostku u panelu NS Josefovské údolí se nachází druhý sklípek také ze železnou rourou, vrhající podzemní vodu. Záleží jen na vás, který pramen si vyberete anebo jestli dáte raději přednost pivu ve Švýcárně.