Stárnoucí samurai Isaburo musí na příkaz knížete oženit svého syna se zapuzenou  knížecí konkubínou Ichi. Zprvu nechtěná snacha si ale svojí pracovitostí a laskavostí získá Isaburovy sympatie. Když však zemře jediný syn knížete, Ichi se musí vrátit zpět ke dvoru, protože je matkou knížecího levobočka, nyní dědice panství. Isaburo se ale postaví proti vůli pána, a to ve středověké japonské společnosti znamenalo jediné – trest smrti nejen pro něj, ale i pro celou rodinu.

"Zajímá mě vztah mezi dolními partiemi lidského těla a sociálně slabými vrstvami společnosti. Sám sebe se ptám, čím se lidé odlišují od zvířat. Co to je lidská bytost? Odpověď na otázku pak hledám ve své filmové tvorbě.”

Věrný tomuto tvůrčímu krédu, ukazuje Imamura svět jako nekončící konflikt. Nejen ve společnosti, ale i v člověku samotném se odehrávají malé i větší války. Businessman bez práce Sasano hledá zapomenutý poklad, místo něj však nalézá mladou Saeko. V ní objevuje ženu, která je nejen zdrojem jeho štěstí, ale která ho také dokáže zbavit rozumu a navěky připoutat.

Nadľahčená filmová mozaika rozpráva o vojnových vyslúžilcoch, ktorí sa po návrate z vojny snažia dať svojmu životu zmysel, nájsť opäť šťastie a lásku. Vykorenení vojnou, zbavení domovov, poznajú títo tuláci a žobráci, žijúci zo dňa na deň, cenu slobody a kamarátstva, ale zároveň túžia aj po istote sporiadanej existencie. Jeden z najvýznamnejších filmov slovenskej kinematografie spracováva novelu Vincenta Šikulu "Nebýva na každom vŕšku hostinec".
(oficiální text distributora)   

Filmový producent, režisér, scénárista, herec, básník, spisovatel, malíř, ale i výborný televizní bavič a profesor na Tokijské vysoké škole umění Takeshi Kitano je považován za jednoho z nejvýznamnějších japonských filmových tvůrců současnosti.

Kikudžiro je netradiční road-movie dvou nesourodých osob, školáka Masaa, hledajícího svoji maminku a bývalého mafiána, “strýčka“ Kikudžira, který svojí neurvalostí přitahuje problémy jako magnet železné piliny, a jehož společná cesta nakonec přinutí přehodnotit svůj dosavadní život.

FMetaforický obraz společnosti izolované od okolního světa totalitním režimem.

Kafkovské bloudění Lemuela Gullivera Balnibarbií a Laputou, jejíž obyvatelé žijí v sebeklamu a lži, je mnohými považováno za vrchol Československé nové vlny.

Tento filmový útok na tehdejší komunistický režim, vedl k doživotnímu zákazu filmové tvorby, udělený Juráčkovi v období normalizace. Ten nakonec zapříčinil i jeho osobní tragedii.

Příběh dvou mladých dívek, které z nudy svoji hru vadí - nevadí přivedou do (sebe)zničujících extrémů. Film nelze chápat jen jako odsouzení “zlaté mládeže“, ale i jako vizuálně stylizované vyprávění o překonávání komunikačních bariér ve společnosti a revoltě proti prázdnotě života.

Film byl ve své době natolik kontroverzní, že jej jako „políček pracujícímu lidu“ odsoudili přímo poslanci tehdejšího Národního shromáždění. V zahraniční ovšem sklidil úspěch a z Věry Chytilové učinil režisérku evropského významu.